Vesnice (Eldarion)
Vesnice
Začalo svítat a malá vesnice na okraji lesa se po nočním útoku probouzela do chladného rána. Všude panovalo mrazivé ticho. Nikde nebyl slyšet ani zpěv ptáků, ani se neozval bzukot hmyzu. Ve vzduchu se linul smrad spáleného masa a kouř z doutnajících trosek.
Po úzké cestě na velkém hnědém koni pomalu přijížděl vysoký jezdec s dlouhýma nohama. Kápě mu sahala až do čela, vrhala tmavý stín, a proto mu nebylo vidět do obličeje. Rozhlížel se kolem po ohořelých polorozbořených domech a krvavých kalužích na cestičkách ke stavením. Ležely tam mrtvoly všech: mužů, žen i dětí. Nikdo to nepřežil.
To jistě udělali skřeti na vrcích, pomyslel si, jestli já je dostanu, tak… Najednou zpozorněl, protože něco zaslechl. Rychle seskočil z koně a utíkal k ruinám, odkud se ozýval šramot. V hromadě trámů a kamení našel zavaleného malého, asi čtrnáctiletého, chlapce. Nebyl mrtvý, ale moc času mu nezbývalo.
„Odjeli… hhh…h na… hhh…h sever… h…“ řekl jezdci, vztáhl ruku ukazujíc směr a vydechl naposled. Svalstvo povolilo a chlapcova končetina klesla k nehybnému tělu.
„Ať si mě nepřejou!“ vykřikl jezdec nahlas. Kvapem se rozběhl zpátky ke svému koni. Nasedl a rozjel se. Kůň uháněl, cesta plynula a slunce se klonilo k západu. Náhle v dálce zahlédl pramínek dýmu vycházející ze skal. Ještě víc přidal, aby tam dojel se setměním.
To budou oni, tohle je neobydlené území. U vjezdu do skal sesedl a nechal koně odpočívat a pást se na louce s potůčkem. Sám se vydal nahoru podél stěny. Pak po výstupcích vyšplhal na rovnou plošinu. Připlížil se na okraj srázu a podíval se dolů. Opravdu skřeti, ale bylo jich mnoho. Přes padesát. Zase se odplížil dozadu.
Při sestupu zahlédl dvojčlennou hlídku. Rychle vytáhl luk, nachystal šíp a natáhl tětivu. Zamířil na toho většího. Vystřelil a pak ještě jednou na toho druhého. Oba vypískli a spadli s prostřelenou hlavou na zem. Brnění trochu zacinkalo.
Dva mám z krku, zaradoval se. Došel k mrtvolám a vytáhl oba šípy. Ty budu ještě potřebovat, pomyslel si. Vtom uslyšel dupot těžkých nohou.
„Sakra, slyšeli to!“ Začal utíkat ke koni. Naskočil a ujížděl pryč do tmy. Přibíhající skřeti se rozhlíželi, ale nic neviděli. Nezastihli nikoho a na to, aby vyjeli na vrcích pronásledovat vetřelce, už bylo pozdě. Našli pouze dva mrtvé.
Komentáře
Přehled komentářů
Vesměs si myslím to co Amywiel. Někdy se ti tam opakují skoro stejná nebo podobná slova až moc často nebo blízko sebe. Třeba "vytáhl luk, natáhl tětivu" a podobně. A ještě něco. Všiml jsem si, že používáš přechodníky, to je sice fajn, ale bylo by dobré, kdyby ses je naučil psát správně. "Vztáhl ruku ukazujíc směr" pokud směr ukazoval ON, jakože mužský rod, tak tam musí být ukazuje. Jinak by mě zajímalo, co bylo dál z jezdcem i skřety. A uvítal bych trochu víc popisu okolí.
další z mých názorů
(Amywiel, 2. 7. 2006 18:40)Ahoj, pominu-li neoopomenutelný fakt, že Vám fandím, musím říct, že tohle je teda slabý. Jako začátek něčeho většího - proč ne? Ale rozhodně to má blíž k lyrické poezii než k povídce (dobře, přeháním, ale zvykneš si). Jen bych ráda upozornila, že čtrnáctiletý chlapec není malý (nevím, jestli Ty sis tak připadal) a že dvě vteřiny před smrtí člověk "neříká", spíš "chroptí". Přeji krásný den :-)
Koment
(Daniel Polčák, 3. 7. 2006 20:58)